Juniorkám plzeňské Lokomotivy se podařilo splnit těžký úkol, který dostaly před sezónou - získat medaili. Bylo to náročné, ale nakonec potvrdily příčku, ze které po dlouhodobé části do finálových turnajů vstupovaly. Velké blahopřání všem hráčkám, které se na tomto mimořádném úspěchu podílely.

Kdo si nízké cíle dává, nízkých cílů dosáhne. Před touto sezónou jsme možná až furiantsky vyhlásili, že se chceme prát o medaile. Některé hráčky to možná přivedlo do družstva, jiné k většímu nasazení a další přesvědčilo o tom, že bychom na to mohli mít. Cesta to byla ovšem dlouhá a museli jsme na ní překonat řadu překážek.

- v základní části se dostat mezi 3 nejlepší česká družstva - byli jsme druzí;

- v nadstavbě s nejlepšími moravskými celky se umístit do 4.místa - byli jsme třetí;

- vyladit formu na dva závěrečné turnaje a popasovat se s tradičními medailisty tak, aby na nás nezbyly brambory - povedlo se!

Oproti soupeřům jsme měli několik handicapů. Olymp, Brno i Ostrava působí na sportovních gymnáziích, mají profesionální vedení klubu i juniorského družstva, trénují minimálně 6x týdně. Rovněž disponují ženskou extraligou a za všechny nastoupily i hráčky se zkušenostmi z ní. My měli oproti jejich rutině nadšení a touhu využít mimořádnou příležitost - kvalita nemusí být nutně podmíněna profi podmínkami, navíc zázemí na Lokotce máme dobré!

Olymp byl hlavně v prvním turnaji jednoznačně nejlepší. Absolutně využil domácí prostředí a neztratil ani set. Ve druhém se prokázal nedostatek systému vyvrcholení soutěže - Olymp si mohl dovolit dovolit vypustit zápasy s Ostravou a Brnem, vítězství 3:1 nad námi a porážka Brna od Ostravy mu zajistila titul s předstihem.

Zápasy s Brnem, úřadujícím mistrem, se nám nevydařily. V Praze jsme nevyužili dvě příležitosti na zisk setu, v Brně jsme po prvním setu sklopili hlavy. Tím bylo rozhodnuto o stříbru.

O třetí medaili nakonec podle očekávání rozhodovala utkání s Ostravou. Na rozdíl od zápasů proti jiným soupeřům proti nám vždy nastupovala v nejsilnější sestavě, ale my jsme měli její hru dobře přečtenou. To se ukázalo hlavně v Praze, kdy jsme nejprve nevyužili příležitost ukončit zápas ve třech setech a potom zvládli vyrovnanou koncovku čtvrtého setu. V Brně to byl souboj kdo s koho, vítěz bere bronz. Byli jsme oslabeni Ciprdy výronem, Barči silnou virózou a navíc jsme byli po zcela nevydařeném utkání s domácími. První set jasně pro Ostravu. Pak se nám povedlo hráčky vrátit k předem domluvené hře, srovnáno. Třetí set pro Ostravu ještě jasněji (25:11). Opět se nám povedlo vrátit do zápasu, ukázal se efekt vítězné strany, ale jen tak tak. Ostrava byla 2 míče od bronzu. Pátý set byl náš. Dlouho to nebylo zcela jasné, i když jsme tahali od začátku za delší konec provazu, ale závěrečná pětibodová šňůra byla nekompromisní a euforická. Mečbol symbolicky proměnila Evina a utkání, které se dlouho pro nás vyvíjelo nepříznivě, se stalo krásnou tečkou za touto sezónou.

Blahopřeji všem hráčkám a současně děkuji, že jsem mohl být u toho!!!

Pavel Plzák