Juniorkám
plzeňské Lokomotivy se podařilo splnit těžký úkol, který dostaly před sezónou -
získat medaili. Bylo to náročné, ale nakonec potvrdily příčku, ze které po
dlouhodobé části do finálových turnajů vstupovaly. Velké blahopřání všem
hráčkám, které se na tomto mimořádném úspěchu podílely.
Kdo si nízké cíle dává, nízkých cílů dosáhne. Před touto sezónou jsme možná
až furiantsky vyhlásili, že se chceme prát o medaile. Některé hráčky to možná
přivedlo do družstva, jiné k většímu nasazení a další přesvědčilo o tom, že
bychom na to mohli mít. Cesta to byla ovšem dlouhá a museli jsme na ní překonat
řadu překážek.
- v základní části se dostat mezi 3 nejlepší česká družstva - byli jsme
druzí;
- v nadstavbě s nejlepšími moravskými celky se umístit do 4.místa - byli
jsme třetí;
- vyladit formu na dva závěrečné turnaje a popasovat se s tradičními
medailisty tak, aby na nás nezbyly brambory - povedlo se!
Oproti soupeřům jsme měli několik handicapů. Olymp, Brno i Ostrava působí na
sportovních gymnáziích, mají profesionální vedení klubu i juniorského družstva,
trénují minimálně 6x týdně. Rovněž disponují ženskou extraligou a za všechny
nastoupily i hráčky se zkušenostmi z ní. My měli oproti jejich rutině nadšení a
touhu využít mimořádnou příležitost - kvalita nemusí být nutně podmíněna profi
podmínkami, navíc zázemí na Lokotce máme dobré!
Olymp byl hlavně v prvním turnaji jednoznačně nejlepší. Absolutně využil
domácí prostředí a neztratil ani set. Ve druhém se prokázal nedostatek systému
vyvrcholení soutěže - Olymp si mohl dovolit dovolit vypustit zápasy s Ostravou
a Brnem, vítězství 3:1 nad námi a porážka Brna od Ostravy mu zajistila titul s
předstihem.
Zápasy s Brnem, úřadujícím mistrem, se nám nevydařily. V Praze jsme
nevyužili dvě příležitosti na zisk setu, v Brně jsme po prvním setu sklopili
hlavy. Tím bylo rozhodnuto o stříbru.
O třetí medaili nakonec podle očekávání rozhodovala utkání s Ostravou. Na
rozdíl od zápasů proti jiným soupeřům proti nám vždy nastupovala v nejsilnější
sestavě, ale my jsme měli její hru dobře přečtenou. To se ukázalo hlavně v
Praze, kdy jsme nejprve nevyužili příležitost ukončit zápas ve třech setech a
potom zvládli vyrovnanou koncovku čtvrtého setu. V Brně to byl souboj kdo s
koho, vítěz bere bronz. Byli jsme oslabeni Ciprdy výronem, Barči silnou virózou
a navíc jsme byli po zcela nevydařeném utkání s domácími. První set jasně pro
Ostravu. Pak se nám povedlo hráčky vrátit k předem domluvené hře, srovnáno.
Třetí set pro Ostravu ještě jasněji (25:11). Opět se nám povedlo vrátit do
zápasu, ukázal se efekt vítězné strany, ale jen tak tak. Ostrava byla 2 míče od
bronzu. Pátý set byl náš. Dlouho to nebylo zcela jasné, i když jsme tahali od
začátku za delší konec provazu, ale závěrečná pětibodová šňůra byla
nekompromisní a euforická. Mečbol symbolicky proměnila Evina a utkání, které se
dlouho pro nás vyvíjelo nepříznivě, se stalo krásnou tečkou za touto sezónou.
Blahopřeji všem hráčkám a současně děkuji, že jsem mohl být u toho!!!
Pavel Plzák