Mimořádného úspěchu dosáhl výběr KCM Plzeňského kraje na
Memoriálu M. Kafky, který se uskutečnil 7. - 9. 1. 2011 v Brně.
Pořadatelsky velmi dobře zvládnutý turnaj byl svědkem spanilé jízdy našeho
týmu, který ani jednou neokusil hořkost porážky a došel si s devíti
výhrami pro zlaté medaile, což se plzeňskému výběru podařilo poprvé
v šestnáctileté historii tohoto srovnávacího turnaje výběrů KCM ze všech
14 krajů České republiky. Pod vedením trenérů Aleše Straky (Lokomotiva Plzeň) a
Josefa Forejta (Slavia VŠ - 15. ZŠ Plzeň) náš kraj reprezentovaly tyto hráčky:
na nahrávce kapitánka Kateřina Valková (Slavia VŠ - 15. ZŠ Plzeň), Štěpánka
Ulčová a Michala Čejková (obě Lokomotiva Plzeň) - na bloku Pavlína Šimáňová
(Rokycany), Renata Chalupská, Michaela Jandová (obě Slavia VŠ - 15. ZŠ Plzeň) a
Tereza Faitová (Lokomotiva Plzeň) - na smeči Nikol Härtelová (Lokomotiva
Plzeň), Jitka Neumanová, Markéta Hrubá, Barbora Schveinertová (všechny Slavia
VŠ - 15. ZŠ Plzeň) a Tereza Štochlová (Rokycany).
Ještě než
vlastní turnaj vypukl, zúčastnili jsme se povinných motorických testů.
Testovací baterie se v posledních letech ustálila na třech skokanských
disciplínách (skok do dálky z místa, dosah jednoruč při výskoku
z místa a dosah jednoruč při smečařském výskoku), jedné běžecké (K- test)
a měření hloubky předklonu. V jednotlivých disciplínách byla vyhlášena vždy TOP 50 nejlepších,
z našeho kraje se prosadily tyto hráčky:
Skok do
dálky z místa - 9. místo P. Šimáňová (231cm), 15. - 18. místo N. Härtelová
a M. Čejková (221cm) a 29. - 31. místo J. Neumanová (216cm).
Dosah
jednoruč výskokem z místa - 5. - 6. místo P. Šimáňová (289cm) a 30. - 32.
místo R. Chalupská (277cm)
Dosah
jednoruč s rozběhem - 8. - 12. místo P. Šimáňová (292cm), 37. - 50. místo
M. Čejková, J. Neumanová, M. Jandová a R. Chalupská (280cm).
Obratnostní
běh (K-test) - 17. - 25. místo N. Härtelová a M. Čejková (11,1s)
Flexibilita (předklon) - 14. - 20. místo N. Härtelová a T.
Faitová (13cm), 45. - 50. místo P. Šimáňová (8cm)
V celkovém
součtu bodů za jednotlivé disciplíny obsadil Plzeňský kraj v testování 5.
místo, což je oproti minulé sezoně zlepšení o jednu příčku, jednotlivé hráčky
se pak ve stošedesátičlenném startovním poli umístily takto:
13. místo -
P. Šimáňová (573b)
17. místo -
N. Härtelová (501b)
29. Místo -
M. Čejková (463b)
49. místo -
K. Valková (401b)
65. místo -
Š. Ulčová (371b)
67. místo -
T. Faitová (364b)
68. místo -
J. Neumanová (363b)
79. místo -
M. Jandová (342b)
99. místo -
R. Chalupská (314b)
117. místo -
T. Štochlová (265b)
129. místo -
M. Hrubá (239b)
147. místo - B. Schveinertová (168b)
Po ukončení testování byl turnaj slavnostně zahájen a my do
něj vstoupili utkáním s výběrem Vysočiny. Základní zahajovací sestava
Valková, Ulčová, Šimáňová, Chalupská, Neumanová a Härtelová vlétla do zápasu
nekompromisně, takže po několika precizně sehraných výměnách soupeř přestal
klást odpor a na hřiště se v hojném počtu dostaly všechny hráčky
z lavičky. V závěru druhého setu jsme si pozici trochu zkomplikovali,
když po sérii chyb na přihrávce střídající hráčky sklopily hlavy a soupeř se
dotáhl na rozdíl dvou bodů. Naštěstí jsme se dokázali vzpamatovat včas a set i
zápas dovést do vítězného konce - 2:0 (50:28). Ještě v pátek nás čekal
těžší oříšek k rozlousknutí - Liberecký kraj, který disponoval vynikající,
razantní smečařkou M. Mlejnkovou. Nám se naštěstí podařilo splnit taktický plán
a trojicí slepených bodových bloků hned v úvodu utkání jsme tento hrot
výrazně otupili. Na soupeři bylo znát, že na tento průběh nebyl připraven,
takže jsme vyhráli s takovým bodovým rozdílem, který kvalitě libereckého
výběru (nakonec třetího) neodpovídá - 2:0 (50:35). Bohužel jsme v průběhu
druhého setu přišli o do té doby výborně hrající blokařku Renatu Chalupskou,
která si při rozběhu na smeč nepříjemně podvrkla kotník, a turnaj pro ni herně
skončil. Zápas i turnaj v základní sestavě tak dohrávala Míša Jandová,
která tuto roli naštěstí zvládla výborně.
První (probouzecí) sobotní utkání proti Středočeskému kraji
nám dlouho nevycházelo úplně podle představ, a přestože jsme stále vedli,
nedokázali jsme si vytvořit takový náskok, aby bylo možno nechat odpočinout
hráčky základní sestavy. Teprve v závěru prvního setu jsme (i díky
„polařskému“ střídání) bodově zaúřadovali a druhý set se již odehrával
v naší režii - 2:0 (50:26). Střídání hráček Hrubé a Schveinertové do pole
se pak stalo téměř pravidlem ve všech následujících utkáních. I v dalším
utkání nás Pardubický kraj trápil více, než jsme očekávali. V nepříliš
pohledném utkání však hráčky prokázaly svoji kázeň a trpělivost, poctivou obranou
„otrávily“ soupeřovu nejúdernější blokařku Beránkovou, ale hlavně se dokázaly „prokousat“
záplavou neobvyklých úderů menších pardubických útočnic - 2:0 (50:24).
Následovalo klíčové utkání skupiny proti KCM Praha. Pražské družstvo, postavené
okolo ústřední smečařky Kalhousové, bylo považováno za jednoho z favoritů.
Od začátku turnaje předvedlo několik nepřesvědčivých duelů, takže jsme věřili,
že bychom mohli mít navrch. Marně, utkání s námi se pražskému výběru
vydařilo. V oboustranně kvalitním duelu jsme si dlouho nedokázali poradit
s obranou hlavního kůlu, ani zkrotit nepříjemné podání Pražanek. Přesto
jsme drželi krok a v dramatické koncovce vybojovali první set. Druhý se
odvíjel velmi podobně, soupeř nás v druhé části podpořil sérií chyb na
podání a koncovka druhé části tak byla z naší strany přeci jen o malinko
klidnější - 2:0 (50:45). Tato výhra nám spolu s ostatními výsledky dávala
jistotu postupu do finálové skupiny o 1. - 6. místo, do které si poneseme výhry
2:0 nad Prahou a Libereckým krajem. Poslední zápas s Jihočeským výběrem
byl tedy vítanou příležitostí pro oddech základní sestavy a představení
náhradnic. Ty prokázaly, že i lavičku máme velmi silnou. Od začátku prvního
setu jsme soupeře jednoznačně přehrávali a před koncovkou vedli již 18:11, když
se na podání postavila budějovická smečařka Sebroňová. Z prvních pěti
podání tři nechytatelně tečovaly pásku, náhradnice povadly a z útlumu se
již bohužel nedostaly. Meziskóre 1:14 bylo hrozivé, přesto jsme věřili, že
druhý set zvládneme bez posilování a to se také podařilo. Druhý set byl stejný
jako první, s výjimkou šedivky na příjmu. Tie-break jsme však přeci jen
„pojistili“ trojicí hráček základní sestavy a utkání dovedli k výhře - 2:1
(58:45). V samém závěru si však
Bára Schveinertová smolně poranila palec pravé ruky.
V podvečer jsme ještě navštívili extraligové utkání
žen: KP Brno - TU Liberec. Potěšili jsme se řadou vydařených akcí, podivili se
nad množstvím „nevynucených“ chyb a na závěr konstatovali, že rozhodčí nasadili
extraligovým ženám možná mírnější metr, než kterým bylo měřeno žákyním
v našem utkání s krajem Praha.
Nedělní finálové boje jsme otevřeli duelem s domácím -
Jihomoravským krajem. Bolestivě naražený palec vyřadil ze hry Báru
Schveinertovou, ale její místo střídající hráčky do pole úspěšně převzala nahrávačka
Míša Čejková. V průměru o 5cm menší soupeřky nás trápily nepříjemným
plachtícím podáním a nemilosrdně trestaly sebemenší blokařskou nepřesnost.
Přesto jsme si v obou setech dokázali vytvořit před koncovkou slibný
odstup, který jsme udrželi až do vítězného konce - (2:0). Karlovarský kraj nás
naopak ničil výbornou obranou a pestrým útokem. Po slibném začátku jsme se
dostali pod tlak a téměř celý první set dotahovali. Obrovskou bojovností a
s trochou štěstí jsme však v koncovce vývoj otočili a první dějství
získali pro sebe. Ve druhém setu jsme již měli navrch, soupeř více chyboval,
přesto nás utkání stálo více sil, než jsme si přáli - (2:0). Liberecký kraj
mezitím dokázal v nádherném utkání přehrát 2:1 našeho finálového soupeře o
první místo - do té doby nechybující Moravskoslezský kraj a sebrat jim tak
trochu sebevědomí. V přímém souboji o zlato, které bylo devátým utkáním
obou družstev, sváděly hráčky těžký boj nejen s protivníkem, ale i s nervozitou
a postupující únavou. Začali jsme skvěle a záhy si vytvořili až
šestibodový náskok, ale síla soupeře byla neoddiskutovatelná a náskok se záhy
rozplynul. V závěru prvního setu jsme soupeři ještě trochu pomohli
zvýšenou nepřesností a nedůrazem v útoku. Do druhého setu jsme trochu
pozměnili taktiku, zpomalili jsme hru a natlačili se do útoku „středem“ přes
slabší obranu soupeře. Znovu jsme si vytvořili povzbuzující náskok, Soupeř jej
opět téměř vymazal, ale koncovku druhého setu rozhodla jednoznačně naše
bojovnost a vůle po vítězství, která překonávala i únavu. Nezdar ve druhém setu
soupeře zlomil, takže prodloužení jsme již hráli téměř „na jednu branku“. Ze
šesti moravskoslezských bodů, bylo pět našich zkažených podání. Nesehráli jsme
ve finále nejkrásnější utkání ze všech, ale prokázali jsme velkou chuť bojovat
a poprat se o vítězství, které je o to sladší, že jsme si ho museli
vydřít. Plzeňačky opět ukázaly, že se
s nimi na volejbalové mapě musí počítat.
Náš výběr se opíral o vyrovnanou dvojici nahrávaček,
kapitánku Kačku Valkovou a na poslední chvíli „zahojenou zlomeninu“ Štěpku
Ulčovou. Kromě všech ostatních předností bylo často klíčové, že obě
představovaly velmi dobře postavený blok na hlavním kůlu, kudy se řada soupeřů
snažila zaznamenat rozhodující porci bodů. Obě navíc vynikajícím způsobem
spolupracovaly a staraly se o pestrý útok i bojovné pole. Největší naší hrozbou
byla bezesporu blokařka Pája Šimáňová, která se postarala nejen o ohromnou
porci bodů útokem, ale především o vymazání řady výrazných útočnic soupeřů
kvalitním blokem. Pája byla právem vyhlášena za nejlepší hráčku turnaje. Stejně
velký počet bodů útokem zaznamenala i smečařka Jitka Neumanová, která disponuje
trvale razantní smečí a hlavně u smečařky tolik potřebnou „chutí si bouchnout“.
Útočně nezaostala ani Niky Härtelová, přestože častěji volí technický úder, ale
především byla naší ústřední přihrávačkou, díky čemuž jsme si pak mohli dovolit
„luxus“ pestrého útoku. Dokonce i útok prvním sledem, kterým nejčastěji
bodovaly jak Renata Chalupská, tak po jejím zranění i Míša Jandová. Obě navíc kvalitně
bodově blokovaly a staraly se tak o to, aby odchod naší nejvyšší hráčky - Páji
„dozadu“ nebyl v obraně na síti znát. Velmi vydařené vstupy „do pole“
předvedla Markéta Hrubá, která několikrát pomohla i střídáním do útoku, když si
některá ze smečařek vybírala slabší chvilku. Podobně, i když ne tolik, se do
hry dostala i Bára Schveinertová a nebýt zranění palce, svůj díl by odvedla i
ve finálových bojích. Míša Čejková střídala několikrát na svém - nahrávačském
postu, nikdy to nebylo střídání vynucené a Míša neselhala, ale po zranění Báry
dokázala nastoupit i roli „falešného“ libera a pomoci týmu ve finálové části
v poli. Méně se do hry dostaly Terky - Faitová a Štochlová. Týmu se
dařilo, vynucených střídání bylo celkově málo, takže střídaly „když to šlo“,
přesto si zahrály a ani jedna nezklamala. Jako tým jsme disponovali kvalitním
servisem, poměrně vyrovnanou přihrávkou a hlavně nezlomnou vírou ve vítězství.
Za oba trenéry ještě jednou děkuji a gratuluji všem hráčkám,
které se přípravy letošního ročníku KCM zúčastnily a přeji další podobné
zážitky v příští volejbalové kariéře. Stejně děkujeme i trenérům, kteří
nám vyšli vstříc, samozřejmě hlavně za to, že připravili takto výborné hráčky a
neváhali je k přípravě KCM uvolňovat.
Aleš Straka
FOTOGRAFIE Z MEMORIÁLU
další fotky na http://www.kcm.estranky.cz/fotoalbum/kafkuv-memorial-7.-9.1.2011/
